Jak dosáhnout šetrnějšího zacházení s vodou?

Stát mění legislativu pro hospodaření s vodou.

Sdílejte článek: LinkedIn

Jak dosáhnout šetrnějšího zacházení s vodou?

17. dubna 2016

Stejně jako většina lidí v této zemi sleduji periodicky se opakující zájem médií a také politiků všech úrovní o problematiku vody. Matematicky vyjádřeno, četnost této periody je přímo úměrná rychlosti a rozsahu klimatického jevu přinášejícího povodně nebo sucho. Čím větší je škoda způsobená takovým jevem, tím větší pak většinou následují různá kompenzační opatření.
 
Podobný dopad mělo i sucho loňského roku. Po mnoha letech planého mentorování o potřebě nápravných opatření v krajině, změně způsobů hospodaření na zemědělské půdě, šetření s vodou či zpomalování odtoku vody z našeho území přijala vláda hned dva strategické dokumenty k dané problematice. V červenci 2015 bylo schváleno usnesení č. 620 k Přípravě realizace opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha a nedostatku vody a v říjnu usnesení č. 861 o Strategii přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách České republiky. Na konci minulého roku k tomu ještě vstoupila do legislativního procesu novela Zákona o vodách.
 
První z uvedených dokumentů obsahuje celkem 48 úkolů, které je třeba v poměrně ambiciózních termínech splnit, aby se opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha mohla realizovat. Podívejme se na některé z nich podrobněji, abychom si mohli později rozebrat jejich účel:
 
  • Přehodnocení stávajícího zpoplatnění odběrů podzemní vody a vypouštění odpadní vody s promítnutím cenových mantinelů navrhovaných ekonomických nástrojů motivujících k šetření s vodou, včetně úpravy redistribuce a způsobu využití získaných finančních prostředků.
  • Zpracování návrhu racionálního nastavení ceny odběrů surové vody z podzemních a povrchových zdrojů, včetně vytvoření vazby mezi zpoplatněním podzemní a povrchové vody jakožto komplementárních statků.
  • Vypracování analýzy reálných možností cenové politiky motivující k šetření s vodou v období sucha a nedostatku vody (např. různá cenová pásma tarifů pro odběr pitné, případně surové vody nad stanovený limit).
 
S nastavením těchto úkolů nelze než souhlasit. Možná si ale někdo položí otázku proč? Je přece notoricky známé, že skoro každá změna zákona u nás přináší komplikovanější regulaci, více paragrafů a znepřehledňuje daný předpis. Proč tedy vyvolávat poptávku po něčem, co nám potenciálně zkomplikuje život?
 
Těch důvodů je hned několik a jsou docela závažné. Abychom pochopili rozsah problému, musíme se podívat na stávající právní úpravu, respektive na to, jak současný způsob financování systému vodního hospodářství funguje.
 
Kdo se stará o správu povodí?
 
Ministerstvo zemědělství je zřizovatelem pěti státních podniků Povodí (Vltavy, Labe, Ohře, Odry a Moravy) a Lesů ČR, které ze zákona vykonávají funkci správců povodí na 93,4 % délky všech vodních toků v ČR. Zbytek, tedy 6,6 % připadá na Vojenské lesy, města, obce a fyzické i právnické osoby. Mimo podniků Povodí všichni výše uvedení správci vodních toků musí náklady spojené s jejich údržbou hradit z výnosů své hospodářské činnosti nebo jiných výnosů.
 
Podniky Povodí mají mezi správci vodních toků v mnoha ohledech výjimečné postavení. Byly totiž státem založeny nejen za účelem výkonu správy povodí, jejíž součástí je i správa vodních toků, ale na základě kompetencí vymezených v zákoně o vodách se starají také o vody podzemní, zajišťují vyjadřovací činnosti k záměrům investorů a vlastníků nemovitostí v povodí, spravují státní majetek, poskytují podporu vodoprávním úřadům a jsou odpovědné za zabezpečení určitých činností souvisejících s ochranou před povodněmi. A ani tím výčet jejich povinností zdaleka nekončí.
 
Podstatné na tom je, že zajištění výkonu všech těchto státem uložených povinností je financováno z plateb za odběr povrchové vody, který činí více než 70 % všech příjmů.
 
A kdo tedy platí?
 
Odpověď by se na první pohled mohla zdát snadná. Výčet povinností podniků Povodí je velmi široký a jimi spravované území zaujímá celou rozlohu ČR, takže dané služby v přeneseném slova smyslu konzumuje každý občan této země. Z toho by se dalo logicky odvodit, že na úhradu potřebných nákladů přispívá každý z nás.
 
Skutečnost je však poněkud jiná. Zákon o vodách stanovuje, že plátcem za odebranou povrchovou vodu je každý odběratel, který odebere více než 500 m3 vody za měsíc nebo více než 6000 m3 za rok. Jde o jednoduché ustanovení, které s sebou ale nese ohromné důsledky. Roli plátců totiž přisuzuje jen relativně úzké skupině největších energetických, průmyslových a vodárenských podniků.
 
Co je to vodárenský efekt?
 
V roce 2001 vstoupil v platnost Zákon o vodách. Ten byl do dnešního dne třikrát novelizován, a každá z novel přinesla mimo jiné nárůst povinností pro podniky Povodí. Zkrátka, stát jimi rozšířil svou objednávku služeb. Na tom by nebylo nic špatného, podniky Povodí jsou od toho státem zřizovány. Problém je ale v tom, že za více služeb pro stát podniky Povodí od státu žádné peníze, natož peníze na nové povinnosti nedostávají.
 
Platba za povrchovou vodu tvoří více než 70 % všech příjmů podniků Povodí. Zbytek jsou příjmy za vyrobenou elektrickou energii (cca 12 %), příjmy z pronájmu nemovitého majetku atd. Příspěvek od státu činí cca 7 %, a to pouze v případě, kdy podniky Povodí mohou využívat programové financování.
 
K prvnímu lednu 2011 převzaly podniky Povodí majetek do té doby spravovaný Státní zemědělskou vodohospodářskou správou (ZVHS) včetně výkonu jejich činností. Náklady na chod této organizace činily zhruba 400 mil. Kč ročně, po převedení majetku a zrušení ZVHS však podniky Povodí oněch 400 mil. Kč od státu nedostaly. Stát sice ušetřil, ale potřebné finanční zdroje na správu nově získaného majetku musely podniky Povodí najít ve svých rozpočtech. A situace je ve skutečnosti ještě daleko komplikovanější: Každý podnik Povodí má totiž jiné podmínky pro hospodaření v důsledku čehož má každý podnik jinou cenu za povrchovou vodu. Ta se pohybuje v intervalu 3,6-6,5 Kč za m3.
 
Proti tomu stojí skupina podniků, které jsou na vodě zcela závislé. Voda, respektive platba za ní je v těchto podnicích významnou a nezanedbatelnou nákladovou položkou. Často do té míry, že ovlivňuje i konkurenceschopnost. Firmy proto hledají, nebo spíše hledaly způsob jak snížit spotřebu vody, aby snížily náklady. Důsledkem tohoto jednání je tzv. vodárenský efekt: Čím menší je totiž spotřeba vody, tím vyšší musí být její cena. V opačném případě by totiž podniky Povodí neměly zdroje na úhradu svých nákladů. Také proto mají dnes firmy téměř nulový potenciál k inovacím, které by vedly k nižší spotřebě vody.
 
V čem je hlavní problém?
 
V tuto chvíli už asi začíná být zřejmé, proč jsem v úvodu článku popisoval vládou schválené dokumenty a z nich plynoucí úkoly. Jejich autoři jsou si vědomi neudržitelné situace ve financování podniků Povodí a tím i významné části vodního hospodářství.
 
Aby byl obrázek kompletní a abychom porozuměli všem souvislostem, musím ještě uvést několik informací o zpoplatnění vody podzemní. Cena vody podzemní je daná zákonem a liší se podle typu užití. Pro zásobování obyvatelstva stojí 2,- Kč/m3, pro ostatní odběry pak 3,- Kč/m3. Hranice pro zpoplatnění je stejná jako u vody povrchové. To mimo jiné znamená, že skupina plátců se zase rekrutuje jen z největších odběratelů. Tam, kde to podmínky dovolují, se odběratel zaměřuje na levnější zdroj vody, což je pro tuto chvíli právě voda podzemní. Ta bývá také ve většině případů kvalitnější než voda povrchová.
 
Problém první: Příjmem poplatku ani jeho části nejsou podniky Povodí, jak by se mohlo na základě uvedených informací logicky dovozovat, nýbrž půl na půl Státní fond životního prostředí (SFŽP) a Kraje. Přičemž SFŽP může získané prostředky použít na podporu jakéhokoli schváleného projektu, aniž by se týkal vodního hospodářství. Jinak řečeno, zpoplatnění vody v daném případě funguje jako daňový nástroj, který státu pomáhá získávat finanční zdroje na úhradu jiných nákladů.
 
Problém druhý: Novela zákona zmiňovaná v úvodu článku navrhuje poměrně dramatické zdražení poplatků za podzemní vody. Od roku 2017 má existovat jednotná sazba 4,-Kč za m3, která progresivně poroste, až od 1. 1. 2022 dosáhne výše 8,- Kč za m3. Důsledek tohoto návrhu je jasný. Mimo nárůstu cen všech výrobků a služeb, ve kterých voda sehrává důležitou nákladovou položku, dojde ještě k většímu vodárenskému efektu. Prostředí se pro firmy z hlediska úsporných opatření stane ještě více demotivujícím, než tomu bylo dosud.
 
Navržená novela vodního zákona je v přímém rozporu s cíli navrženými v úvodu tohoto článku. Pro dokreslení situace si dovoluji uvést srovnávací tabulku se zpoplatněním povrchových a podzemních vod v ČR a sousedních zemích.
 
Zdroj: Průzkum Deloitte 2016
 
Kudy z toho ven?
 
Existují v zásadě dvě základní opatření, jak dané problémy řešit. První je od základu změnit přístup k poplatkové praxi ve vodním hospodářství. Voda nesmí být nástrojem dalšího zdanění, ale měla by se stát zdrojem příjmů, které budou sloužit výhradně na úhradu opatření ve vodním hospodářství.
 
Systém poplatků musí být motivační. Firmy, které budou investovat do BAT technologií (tedy těch nejlepších dostupných) a budou dosahovat nižší měrné spotřeby na jednotku produktu, by měly mít možnost platit nižší poplatky než firmy, které neinvestují.
 
Financování vodního hospodářství musí být vícezdrojové. V nadcházejícím období bude třeba mimo dalších protipovodňových opatření připravovat zejména adaptační opatření v důsledku klimatických změn a opatření proti suchu. Je evidentní, že stávající finanční toky ve vodním hospodářství, poplatky z podzemních a povrchových vod a poplatky za vypouštění vod odpadních, nestačí pokrýt všechna potřebná opatření. 
 
Jestliže to myslíme s ochranou zdrojů vody opravdu vážně, měli bychom využívat všechny relevantní instrumenty. Ekonomické nástroje mezi takové bezesporu patří. Navíc jejich zavedení může být s ohledem na zahájený legislativní proces rychlé a efektivní s minimálními transakčními náklady.
 

Další názory

Lidé a názory

Výstavba nových vodních nádrží není v Německu na "pořadu dne"

2. května 2018

Rozhovor s paní Heide Jekel ze Spolkového ministerstva životního prostředí, ochrany přírody a jaderné bezpečnosti SRN

Lidé a názory

Zbrojení proti suchu probíhá i na Slovensku

29. března 2018

Rozhovor s generálním ředitelem sekce vod Ministerstva životního prostředí Slovenské republiky.

Lidé a názory

"Neexistuje ‚buď a nebo‘, opatření proti suchu jsou jedním komplexem", říká Petr Kubala

3. ledna 2018

Jak se Česko připravuje na riziko sucha? Je budování opatření proti suchu složité?

Lidé a názory

Voda (opravdu) základ života

20. září 2016

Odborníkům to není třeba opakovat, ale laická veřejnost o tom nemá tušení. V Čechách je nedostatek vody a trend, který je spíše nepříznivý, bude s nejvyšší pravděpodobností pokračovat i v budoucích letech.