Proč (ne)vyhánět vodu z měst

Vídeň má Dunaj, Paříž Seinu, Londýn Temži, Petrohrad Něvu, Praha Vltavu a Brno Svratku.

Sdílejte článek: LinkedIn

Proč (ne)vyhánět vodu z měst

12. června 2017

Města odjakživa vznikala blízko vody, na březích či soutocích řek, a řeky jsou dnes také neodmyslitelným prvkem jejich panoramat. Voda se stala přirozenou a enormně důležitou součástí také našich sídel, vyvíjela se spolu s nimi a často jim způsobovala nemalé problémy. Dnes – po lekcích uštědřených na přelomu tisíciletí – už většina českých měst dokáže následky ničivých povodní eliminovat. Vyvstal před nimi ale opačný úkol, a to jak vodu na svém území zadržet a využít v co největší možné míře?
 
Již od dob průmyslové revoluce se voda ve městech začala skrývat. Lidstvo na jedné straně dostalo do ruky technologie, kterými dokázalo vodu zkrotit, na straně druhé si uvědomilo obrovské hygienické a zdravotní riziko, které povrchová – především ta odpadní – voda představovala. Nastala proto zlatá éra kanalizací a rozvodů. A spolu s ní i počátek vyhánění vody z měst.
 
 
Voda a vodní toky se také u nás dostaly – především za minulého režimu – do role jakéhosi městského otloukánka. Namísto toho, aby byly smysluplně využívány, byly naopak regulovány, omezovány a skrývány pod povrch. Také regulace vodních toků mimo město, na horních či středních tocích řek, které následně městy protékají, zanechala svou stopu. Vede často ke zrychlenému odtoku vody z těchto míst a k následným bleskovým povodním, které se projevují právě v obcích a ve městech. 
 
Města si dnes musí zvykat také na jiný charakter průběhu srážek. S delšími „obdobími sucha“ by se měla naučit zadržovat na svém území co nejvíce vody z ojedinělých srážek a následně ji využívat k ochlazování klimatu nebo k zavlažování zelených ploch. Na druhou stranu dokáží velkou škodu napáchat rovněž stále častější přívalové deště. Největším problémem je v jejich případě zahlcení kanalizace, kam je v současnosti většina dešťové vody odváděna, a následné vytopení sklepů, poškození čistíren odpadních vod nebo přetékání znečištěné vody do vodních toků.
 
Dnes probíhá proces zcela opačný tomu, který bylo možné pozorovat od 18., možná od 19. století. Opět si začínáme uvědomovat, co pro hustě osídlená území znamenají vodní plochy, jezírka, vodní příkopy, mokřady nebo umně skryté podzemní rezervoáry, které dokáží zavlažovat městskou zeleň. K tomu všemu potřebujeme ale umět zadržet to málo vody, které nám příroda poskytne.
 
V dnešní době už pomalu odpadá většina důvodů, proč bychom se měli vody ve městě bát a proč bychom ji měli skrývat, ať už to bylo kvůli přírodním podmínkám nebo kvůli hygienickým rizikům. Zadržení vody ve městě a její využití se postupně stane nejen sympatickou možností, jak snížit ekologickou zátěž či energetickou náročnost, ale spíše nutností. A i česká města by na tuto nutnost měla být připravena.
 

Další články

O čem se mluví

Výzvy pro moderní města: Zkapacitnění sítě i hospodaření s dešťovkou

25. června 2017

Problematika dnes zajímá stále více nejen majitele zahrad u chalup a rodinných domů, ale i celá města a obce.

O čem se mluví

Pitná voda ve městech: Odkud ji berou Praha a Brno?

29. května 2017

Chcete vědět, kde největší česká města hledají zásoby pitné vody?

O čem se mluví

Kohoutky v českých městech: Kolik u nás platíme za vodu a kdo má na cenu vliv?

21. května 2017

Proč platíme v každém městě za vodu jinu částku?

O čem se mluví

Vysokoškoláci šetří vodou nejvíc, sucho jako problém ale vnímají nejméně

15. května 2017

Podívejte se na pokračování exkluzivního průzkumu, který pro náš projekt vypracovala agentura Ipsos.